Propast

Melancholie sněhu,
hořkost slz,
bolest skutečností
naplňuje okamžik strnulý,
zapříčiněný lahodnou tohou.
Smyslnost se vytratila,
ztratila se jako lidský život,
jež zahynul násilím.
Morový příval duševní strasti
unášen bezedným vánkem
kdesi spadl do propasti
a pohřbil jej přetěžký kámen.
Šálek čaje,jež nikdo nevypil,
slova,která nikdo nevyřkl,
oheň,ten neuhasitelný oheň
stvořil tmavý dým zármutku.
Za ruku jdoucí líbezný tón
najednou upadl v zapomnění.
Všechno je jiné,všechno se mění.
PROČ?