Vinná v davu...

Pošlapalas dav,
přes který nevidím.
(Nejsem přeci víc…)

A co ty?
Za pravdu trestáš déšť.
Po stovkách slova krást,
však kolik můžou ještě snést?
Davoví šílenci…?

Před námi domy ze sirek hoří
a já byla jiskrou.
(Snad uhořím i já.
Spolu s vlastní vinou.)

Neloučím se ještě,
přesto víš, že mizím.
Nechám tě užívat si deště
ať slova krást můžeš dál.
Když budou čistě ryzí.

Po cestě černých tužeb…chladných…ocelových…
Spočinu mezi prsy krásné dívky
a budu tančit Waltz na hluboké tóny cella.
Přes bílé hávy míru,
které rozprostřela.