Štěstí

Celý den s náladou tesknou,
drtí mě a svírá,
snad tomu drogy pomůžou,
v kom není už víra.

A na chvíli bude trochu jinak?

Z mého srdce se radost tiše vytratila,
kdo ví kam šla, ale byla tam, byla!

A nic není tak, jak bych si přál,
jak můžu něco změnit,
nejde jít jen dál,
a nepozastavit..

Se nad nesmyslností zbytečnýho bytí,
ten pocit nezmění už ani pití.

Už jsem tu jen z povinnosti,
něměl bych tu takhle být,
žiju z bolesti do lítosti,
neumím už snít...

Všechno na čem mi kdy záleželo,
v trápení se obrátilo,
štěstí mě vždy opustilo,
aspoň chvíli u mě bylo.