Oči

Bodavá zář do unavených očí,
tak slunce stín tiše vítá,
snad oči se mi rozmočí,
když k ránu svítá.

A potoky slz jen otevřít oči,
chtít je proměnit v potoky krve,
celý svět se se mnou točí,
a dech mi životem bere.

V každodenní přetvářce,
hraju asi největšího lháře,
padám na každý překážce,
a pálím svý snáře.

Vzpomínka, na tváře,
na pohlazení, na úsměv,
voda a sůl, moře,
jen lítost a žádný hněv.

A v největší tichosti,
vír pocitů se roztočí,
smrt v největší marnosti,
sám z rozteklých očí.