domeček z karet

Asi tušíte jaké to je mít naději
A cítit že vás někdo miluje,
Když vám věří a
všechna svá tajemství vám sděluje.

I v zimě cítíte to stálé teplo
a srdce vám radostí poskočí,
jste šťastni a myslíte si,
že tento pocit nikdy neskončí.

Ale pak je tu ten co
hledá ty šťastné lidi jako jste vy,
A pak stačí,
aby si na vás jen prstem ukázal,
Svět se vám zboří jako domeček z karet,
který jste tak pracně poskládal.

Srdce vám sice bije rychleji,
ale už necítíte
to příjemné teplo,
ve vašich očích se už neodráží
to krásné a zářivé světlo.

A aniž byste věděli proč,
tak stále brečíte,
Zem která je už tak dost zalitá
svými slzami stále kropíte.

Tiše bloumáte ulicemi a vzpomínáte na to,
Jak to kdysi bývalo krásné,
Ale na vás už si prstem ukázal,
Už nikdy to nebude jako dřív,
to je vám snad už jasné.