nic...
nic...
Jen kousek štěstí
zahlédla jsem přez záclonu
z mého pokoje bolesti.
Jen kousek štěstí!
Nebo to byl jenom stín
a já měla radost.
Pak mě někdo otočil.
Jsem zase zpet,
a tolik to bolí!!
zahlédla jsem přez záclonu
z mého pokoje bolesti.
Jen kousek štěstí!
Nebo to byl jenom stín
a já měla radost.
Pak mě někdo otočil.
Jsem zase zpet,
a tolik to bolí!!
Komentáře (4)
Komentujících (4)
Doporučit
TiskKomentáře
Píšeš smutně...ale strašně moc krásně...je vidět,že víš o čem mluvíš!Přeji ti,ať je zase líp!
08.05.2010 16:43:00 | Patrik Mališ
Bolavé verše. Ať je brzy líp!
03.04.2010 17:08:00 | Pevya
Zlatíčko bude dobře uvidíš, kdybys cokoli potřebovala víš kam se můžeš obrátit. Jsem s tebou a ne jen já. Drž se mi.
31.03.2010 12:38:00 | co zivot dal i vzal
Zníámá slova, pro mnoho z nás... občas to cítíme podobně, ne-li stejně :o(
21.03.2010 20:29:00 | NikitaNikaT.