Touha

Upíráš oči do neznáma.
Dva malí usmívající se čertíci.
A tvoje dáma?
Do minulosti tě vracící.

Vzpomínky
na čas bez plamínku,
bez slova s písmenky,
jež nestojí za zmínku.

Je vidět, že se trápím?
Bezůtěšná slova
patřící jiné odpovědi
nenalézám
otázka mi uniká
a ty odcházíš v dešti.

Proč se nezastavíš?
Prší...
Nebo necítíš,
jak kapky hladí moji tvář?

Dlouhé, sedmimílové kroky
beze změny
bez citu.
Ty jsi přepych
a já kráčím bez přepychu...