Upír

Představo krásná,
ležím a tisknu tě k sobě,
lásko má, jsi tak marná,
ležíš v tom nejhlubším hrobě.

Pocity a slzy,
hromada vzpomínek pálí,
po ránu, brzy,
zklamání bolí.

Nejdu dál,
vždyť nemám kam jít,
ten citů bál,
nedokážu v tom hluku žít.

Je mý věčný prokletí,
že v srdci mrtvou lásku mám,
ostrý šíp mnou proletí,
navždy jsem ve stínech sám.

Probodnutý srdce,
a nejsem víc než jen prach,
připouštím trpce,
lásko, jsi můj vrah!