Dusí mě - nás

Dusí mě vědomost reality
jež každým krokem se zmítá
ty slova a myšlenky
ta bolest v jarních vůních skrytá

po stopách zrozených fialek
bezelstné vzpomínky
po listech kanou

vidím je - slyším
dlouho však nezůstanou

otevřené oči s pohledem do korun stromů
ztracená naděje nevrací se domů
zapsaný život váš v srdci mém
nemůžu zapomenout - nechci

těžko se od srdce radost prožívá
když někdo
s vámi spojený svoji roli dožívá

tak nevinně a zbytečně
láska nás opouští
když osud se na nás
svých her dopouští

Usínám v mechovém objetí
nemyslím na to prokletí
topím se v chapadlech smuteční vrby

a v dlaních si chráním vaše duše
tak jako v mysli každý okamžik
nechci vás opustit - je to snad hřích?

/najednou k zemi začal se snášet sníh
a ve vločkách ztracené střepy poznání
ve chvíli roztátá jména na mramoru
a v krvavých růžích vpité slzy

tiše krajem se ozývá...

(chladná zima)

...však shledáme se

- brzy.../




...

v té bezmoci