Pověz

Už nejednou jsem takto uléhal
Jak mrtvý za svitu hvězd prodléval
Uvnitř – pod peřinou
Venku – pod nebesy
Venku – nad peklem
obehnán čtyřmi stěnami
nebo
nekonečnem světa

Tím nekonečnem,
ve kterém ses mi ztratila

A v tom nekonečnu
mezi čtyřmi stěnami
jsem býval nejen v myšlenkách a snech
s tebou
s ostatními

Teď už nemyslím
na věci,
na něž se už myslet nedá

Zbývají jen sny

Tam za mnou chodíváš
tam se mi vracíš

Přicházíš
někdy živá
jindy jako přízrak

Oděna v rubáš
oděna v síť
nahá

Oděna v hrubé
Oděna v průsvitné
Nahá

Materiální
Průsvitná

Někdy se mnou mluvíš
Jindy se jen díváš

Někdy se mi přibližuješ
Jindy mne znovu opouštíš
Někdy v tom
čemu svět říká
sladké sny

Jindy v noční můře

Ale i když je to ta nejhorší
ze všech můr
I když se vzbudím
s třesem v rukách
s potem v zádech
se strachem v mysli
a úzkostí v duši…

Jsem za každou
můru vděčný
svému mozku
jejímž je výplodem
nebo vyšší moci
která mi jej seslala?

A pokaždé se tě pokouším zastavit
když už ne před tím,
co se musí stát,
tak aspoň před tím,
abys mě znovu bez hlesu opustila.

Chtěl bych se zeptat,
pověz jen:
Přijdeš zase?
Přijdeš zas?
Kdy?
Prosím pověz!!!
Prosím…

Každý večer uléhám
už nemyslím…
jen doufám
Doufám,
že za mnou ještě jednou přijdeš,
že se ještě aspoň jednou objevíš
a já u toho nebudu muset mít
zavřené oči
plné slz

Smrti jsem se nikdy nebál
Vždy jsem o ní žertoval
hrál si s ní, jako se svou přítelkyní
miloval ji, tančil a laškoval s ní

Až se mi jednou pomstila
až jednou pozvedla varovný prst
a jen jednou výstražně sekla

Ne, aby mě zabila
Jenom aby mi ukázala svou sílu
A zranila mě přesně v místě,
kde tušila tu největší bolest

Vzala mi tebe…

Teď už jsem ji poznal
Teď jsem pochopil,
že jsem se jí bál

Ne za sebe…
Za své nejbližší
Pokud bych umřel sám
Je mi to v podstatě jedno

Smrtka ale umí
vzkázat svou sílu i jinak
To když začne
Tít do přátel

To když mne nechá
samotného tomuto světu

Proč mi vzala zrovna tebe

Pověz…
Mluvila jsi s ní?
Pověz…
Přijdeš znovu?
Přijdeš zase?
Promluvíme si?
Pověz…
Shledáme se?
Pověz…

Ani teď
se jí nebojím

Ani teď
když znovu uléhám
doufajíc, že je to naposled

Tak si pro mě pojď, mrcho!!!
Pojď. Jsem připraven.
Zaveď mě k ní jediným mocným máchnutím

Dnes se vleže neptám, jestli znovu přijdeš
Dnes půjdu já za tebou
Konečně se zase uvidíme
Konečně tě zase pohladím
Konečně tě zase políbím

Ani teď se jí nebojím.
Ani teď se tě nebojím, mrcho!!!
Vzalas mi ji. Tak si pojď pro mě!!!
Máš ještě odvahu! Máš ještě sílu v kostnaté paži!
Tak pojď. Pojď si pro mě!
Pojď!

Neboj se.
Sejdeme se.

Jen co si lehnu
do prokřehlé země
do mělkého hrobu

přikryji se hlínou

a prášky začnou působit…

Hradec nad Moravicí
23. 9. 2006
23:07

ToPaGe