X. (sbírka Temnoty)

Hodiny dne, co táhnou oblohou
i zrcadlem té vody jdou a jdou
v něm hoře prolétne na křídlech
v něm hvězda zapíše svůj běh

Co pravd, ty v jezeře jsou ohlasem
strom, ostrov, hora, vížka nad srázem
oblak i pták, ti běženci výšiny

A voda si s tím třpytem pohrává
přelévá stín, svit a zůstává
zůstává když hledíme v hlubinu
vpleteni oba v kouzlo jejich snů