Ukaž

Ukaž mi ruku, takovou hebounkou ji máš
a vezmi do ní tu mou, prosím,
třeba tak mi ten pocit bezpečí dáš,
však já se tě o to neprosím.
(Na to by měl člověk přijít sám).

Ukaž mi svou náruč, takovou teplou ji máš
a vezmi do ní tu mou těžkou hlavu,
jenže, nakonec to i ty zbaběle vzdáš
a zmizíš v tom nesmyslném davu.

Ukaž mi oči, takové tajemné je máš
a vpij se do těch mých lesklých,
co to se mnou je, udiveně se ptáš,
zorničky tvý tak hrozivě zableskly.

Při dalším ukaž ty konečně promluvíš,
chtěla bys moji dlaň, náruč a oči?
Tak mi ukaž srdce, rozumíš?
Neukážu.
Nikdy.

Nenechám se okrást.