V milovaných vzpomínkách

V mých vzpomínkách stále žiješ, dýcháš…
Jen se směješ, nenaříkáš
nad smrtí.
Nepřipustím, že ta ztráta skutečná byla.
Tolikrát o návratu tvém jsem snila.
Nevěřím…
S pápěřím
každým, co na ruku mi spadne.
Na mě zase nostalgie padne.
Hledám, kde jsi a pampelišku svíráš.
Svou nepřítomností mou duši týráš.
Jsi pryč, a přesto vím, že tam někde stojíš
a o osud můj se jako vždycky bojíš.
Jenže já už jsem velká,
dětské botičky jsem vyzula.
Ani nevíš, jak ráda zas bych je obula.
Pro okamžik z minulosti…
Stále nevěřím, žes odešel.
Ani jsem se nenadála –
a on už byl čas, abys šel.
Tak ráda bych zas byla malá
a s tebou se smála.
Chybí mi tvá tvář, pár tvých vlasů šedých,
pár vrásek, pohled očí bledých…
Škoda člověka, co musel jít a nevrátí se zpět.
V milovaných vzpomínkách říkám těch pár vět.
Než všechno pomine.
I báseň má se rozplyne…