Promarněné prázdno

V nesmyslu prázdnoty zející
buchy srdce ticho rozetnou.
To city na dně tlející
čekají na anděly, až vzlétnou.
Na myšlenky čisté a bílé
v zločinu bez krve provinilé,
v zapomnění na krásné chvíle-
brání své touhy zavile.
Kříčí v posmrtné křeči-
bojují o pouhý nádech.
Za maskou síly zoufale brečí,
cítí to bodnutí v zádech.
Prý i v zoufalství je síla,
v prázdné náruči samoty.
Pár slz bolest v potok slila
a city v ní jsou zajmuty...