Prohrávám

Do stínů nicoty se propadám,
proč mou ruku nikdo nechytí,
den za dnem tu uvadám,
a hvězdy už pro mě nesvítí.

Její tvář už jsem roky nespatřil,
ale ve spánku ji jasně vidím,
cítil jsem, že jsem někam patřil,
teď jen sám za sebe se stydím.

A láska ze mě vyprchává,
každý další zklamání,
to se asi stává,
a k šílenství to dohání.

Bože kam zavedly mě vlastní kroky,
kdo z vás mi srdce vzal,
na co smutkem protkaný roky,
když to samý mě trápí dál.

Utíkám před tím, oči zavírám,
drogou pocity ubíjím,
svý sny už dávno nevnímám.

Zapomínám, pro mě žádná láska není,
byla tu se mnou tak krátkou chvíli,
nikdy už se nic nezmění,
dochází mi síly a...

Hlavně i sám sebe ztrácím,
nedokážu tu být sám,
v prach se obracím,
a vlastní život prohrávám.