.............

.....

všude plno krás
nevidím však modré nebe
ztratily se hvězdy
otevřená cesta do krajin všech snů
zastíněné slunce povadlými skutky
pomyšlení na předsudky
kolem tápající stíny
uprostřed temnoty
svlečeni z nahoty
do lživých pravd
a srdce z trnů
nezkrotí vlnu

každý večer bez pozvání
stěny kolem šednou
nevnímám
nepustím je jednou
do myšlenek
do svědomí

radši padnu
v bezvědomí...

mezi peklem, mezi zemí
do věčného zapomnění
kde slova křídla nelámou
a osud spravedlivě káže
do knihy životů

jež prý Bůh každému z nás váže.....

(Chceme si psát svou, zvrátit cesty osudu,
zlámané již příliš brzy, tak prosím, dovol!)

/Strašně mě to mrzí.../

....