Serenáda smuteční

Na půl žerdi vlajka vlála
pásky černé smuteční
se soustrastí garda stála
v brzkou dobu páteční

Lokty pušky zvedly k výši
střelivo se hnalo ven
generál pozved svou číši
a dal povel na buben

Serenáda znívá krajem
slzy stékaj po tvářích
voják pro nějž dneska hrajem
pro brečíc žen v polštářích

Byl mlád plný radostí
chrabrý pro svůj lid
byl to dobrák od kosti
svůj osud toužil nakrmit

Rakev už se line k zemi
věnec s chvojím spolu s ní
slova syčí mezi všemi
v tuto dobu páteční

U kříže se vdova drží
přec své nohy podlomí
smutek v sobě sotva drží
kus srdce se jí odlomí

Po funuse mlčky kráčí
zpět do svého života
vzpomínka na něho tlačí
horší snad jak robota

Vojákovi svůj hold vzdává
každý kdo má v sobě žal
na jazyku svůj hněv střádá
horší snad jak na dně kal

Válkou náš svět ztroskotává
kulky řeší problémy
krev vojáků pokapává
to jest život na zemi