Panenka z bakelitu

Mám tělo jak panenka z bakelitu
Jsem královna sladkých housek
kousek dortu si ukousnu
a usnu co královna housenek.
A pak se divím lidím a stydím se
jako pako
vysvléct sako.

Mám prostě trup
Jako bakelitová panna
Která není žena
a nikdy nebude nic
než sud
Copak to je?
Osud z hnoje.

Chci si opásat opaskem pás.
„Ale tak dlouhé nedělají
ani v dlouhé neděli nedlejí
s dlátem v dlani, paní.“
Jako červi sídlí v židli
moje nervy plakávají.
A nechtějí vidět žádnou z krás.


Po těch letech v těch tělech
Chtěl se stát ve stáji tím teletem
Popleteným.
Není rady ani pomoci
Nežli před nocí své vnady-klády
Jako květ
potichu rozechvět.