Křehká

Zlehýnka jsem se tě dotkla
a ty ses rozpustil.
Po mých prstech stéká
mých srdcí němý vzdech…
tys jen půvab byl
a já hledám útěchu ve slovech.
-nevyřčených-
Za tisíc slov teď vydá můj dech...

Hluk nevadí mi.
Jen ať všichni slaví!
Ať se veselí.
Kdyby se mohl vesmír zastavit
bylo by to v tu chvíli
a u stolu s židličkami
navždy můj zrak by spočinul…

Zlehýnka jsem se tě dotkla
a ty ses rozpustil
na tisíc nevyslovených slov
na tisíc pohledů
na nekonečno vzdechů…
Po mých tvářích ztéká
mých srdcí hořký vzdech.
Tys vždy její byl
a já hledám pravdu v…sobě?