Počkej na mě, milá moje..

Na mučidlech v temném zámku,
přemýšlíš o svém dárku,
který jsi poslala králi země,
víš, zemřel a z toho viní tebe.

Já pouze tlumočím hloupý vzkaz,
který popraví jednoho z nás.
Vím, ale že to nebudu já,
ale ty - málokdo tě zná.

Nemohu se přimluvit za tebe,
musíš teď vystoupat na nebe,
přimluv se za mě,
vystrojím pohřeb, tobě, krásné dámě.

Pomněnky modré na hrob ti dám,
loučím se s tebou, když rád tě mám.
Já za to nemůžu, věř mi že ne.
Nechci tu být sám bez tebe!

Vypij tohle! Rychle pij!
Své hříchy před smrtí smyj.
Nic cítit nebudeš,
jen se tam rychle zhoupneš.

Nejdřív tě pochovám,
do hrobu uschovám,
pomněnku na hrob položím,
ruce na ni položím.

V Tebe se pomodlím,
a pak se pokloním
a sám se zabiju,
pistol si nabiju.

Má milá, milá moje,
počkej nahoře počkej na mě.
Milá má, milá nejmilejší,
věř já necouvnu, budu mít štěstí.

...

Kulka prošla mu rychle hlavou,
umřel - neuhnul rukou.
Pistole vedle něj spočinula,
krev z lásky z něj se řinula.

Umírat pro lásku to nemá cenu,
vždyť v životě potkáte ženu,
co taky chtěla život si vzít,
ale zůstala tady a bude dál žít!