Pochyby

Pod přikrývkou neonového světla
ve změti kouře z ryzích pochyb,
mi vnukl myšlenku, že jsem se spletla,
a potom zastavil času pohyb.

Vzal moji hlavu do dlaní,
snad chtěl by křičet, přesto ztich´,
já nejsem z těch, kdo před pravdou se klaní
a on taky není z nich.

Proto si jsme spolu tak cizí
a přesto jenom pro sebe chcem žít,
jen pro ty pochybnosti ryzí,
možná spíš chcem jen živořit.

To zůstalo nám otázkou,
proč vlastně neodejít pryč?
Když ohrnujeme nos nad láskou,
co nám z ní zbylo? Chtíč..

Pod přikrývkou neonového světla
mi v koutku duše zůstal stín
a vnukl myšlenku, že jsem se spletla.
Jemu jde vážně jenom o můj klín!