Tady stojím

Stojím tady - promáčená, s kytkou v ruce.
slzy mi skrývá do obličeje sahající kapuce.
Bojím se ohlédnout, není to pohled milý,
jsou tam jen sny, který se naivně snily.

Prší a venku se setmělo…

Kde je konec všem krásám světa?
Proč ke zničení stačila jedna věta?
Naděje zmizela, andělé zemřeli,
jsme tu sami se svými přáteli.

Tato noc nebude krátká…

Dusot jejich bot zvířil na cestách prach,
kdož z nich bude chladnokrevný vrah,
který na nás ukáže prstem a rozhodne tak
o našem osudu? Vždyť je to bezcenný vrak.

Beránka vlku se zachtělo…