Invalida
Anotace: život na vozíku - krutá realita
INVALIDA
Nemůžu chodit, nohami hýbat,
v nohách už nemám žádný cit,
Bože můj pomoz mi, nemohu dýchat,
ta bolest je ostrá jak břit
Už nikdy nebudu chodit, však nechci soucit,
mé nohy jsou jako z kamene,
být invalidou je hrozný pocit,
Ty se jen dotkneš mého ramene
Říkáš mi budu s Tebou v těžké chvíli,
postarám se o Tebe,
já však už po svých nedojdu k cíli,
dívám se pouze do nebe
Ptám se Boha, vstanu ještě?
dáš mi šanci poslední?
venku vidím kapky deště,
čekám až se rozední
Z vozíku chci uniknout,
chci se zase postavit,
chci konečně procitnout,
svoji chybu napravit
Ač se snažím ze všech sil,
už nebudu chodit,
zbývá ještě hodně mil,
tak se začnu modlit
Komentáře (0)