Brzdy co bolí...

Já nerad se hádal, však ráno se stalo,
Ty spadla si pod kola a já spadl na dno.
Já nechtěl se hádat, když nebylo nač,
Když viděl jsem slzy, když viděl jsem pláč.
Odešla si rychle, neřeklas nic,
Na stole tvá snídaně a vedle ní klíč.
Bouchla si dveřmi, co ránu mi solí,
Pak slyšel jsem brzdy, co tolik mě bolí.
Přes slzy v očích, si neměla pojem,
Že už si na cestě, před naším domem.
Stírám tvé slzy a není to klam,
Proč zrovna ty, boha se ptám.
Třpytí se slova, zalitá krví,
A já ptám se boha-PROČ?