Strašák

Přibitý na kříži
Odkud pečlivě dohlíží
Na poli života
Kde tiše přihlíží

Na hlavě klobouk slaměnný
Co prazdné oční důlky ukrývá
Límec kabátu, co obličej zakrývá
Aby nikdo neviděl jeho slzy
Záleží mu na tom, co myslí si druzí

Naslouchá přírodě
Však neoplýva darem řeči
Říká se, že ticho léčí
Rozumí všem a všemu
Kéž rozuměl by někdo jemu
Myslí, cítí, duši má
A vlastně k čemu?

Není hlupák,
ví, že ho lepší zítřky nečekají
A chrastící plechovky na jeho ramenou vylekají
Všechny tvory z nebe se snášející
Se vší opatrností nad ním se vznášející

Jak moc touží po pochopení
Pohlazení, či za rámě uchopení
Čehož se mu nedostane
Žádný z ptáků na něm nikdy nepřistane

Rád použil by na obranu svou vlídná slova
Rád zaplnil by pod šaty na hrudi prázdnou díru
Sebe odprostil od bolestí propleteného emočního víru
Podělil se o to, co ho trápí a jednou utrapí
V čem se sám denodenně utápí

Léta a dekády plynou
Svět se mění, chátrá
Strašák po smyslu své existence stále marně pátrá
On neví, že již nikdy se jí nedoví
Lidé navždy spí, mrtví mu to nepoví