Dívka anděl

Bílá pírka padají na zem
a ona si říká
,,Proč vlastně jsem?
Proč se na mě svět mračí,
a já jsme tak jinačí“?
Svá velká křídla položí
a masku svou veselou odloží.
Ona omluvit se jim chce
a říct jak moc je miluje.
Bolí jí srdíčko,bolí
a oni říkají ,,To přebolí,
taky tě milujem,to není lež
a milovati budem,tomu věř“!
I dívka zavzlyká a
po tváří se jí krade slza kulatá.
Už neslyší jejich hlas,
už nevnímá ani čas.
Stal se z ní anděl-
krásný,bílý
a opět nabyla síly.
Už netrápí ji bolest,
tohle byl už konec.
Nebo je to začátek,
její dlouhé pouti,
jenom její srdíčko,
už se tolik nermoutí?
Možná je to tak,
ale jediné co vím je to,
že tělo její bílé,
krví je nyní pokryté
a že její studená tvář,
už nespatří světla zář.