V povstání

Sladká a bez ustání,
stříbrná hvězdá padá v propast,
jako mé srdce v povstání,
před chtíčem nechce se zmást.

Tak bledá,
láska posledních závratí,
často se vzdává
a často za sebe neplatí.

Vstříc koutům světa,
co měli by se přede mnou bát,
a v šeru zazní pouhá věta,
že za sny měli by jsme se prát.

A až jednou padnu v osud,
postesknu si pro závratě
až jednou nebude nic jen stud,
najdu sebe v štastné komnatě.

I přes ty hříchy,
i přes ty polní pády,
nenajdu v sobě pýchy,
neproletím těmy stády.