Zkouška dospělosti?

Dva roky, zkouška dospělosti,
a já plný bolesti, lhostejnosti,
bylo mi jedno jestli na to mám,
když jsem byl bez ní sám.

Ona právě asi maturitu má,
je šťastná nebo nešťastná?
A co láska? Snad ji ještě zná,
ta naše věčná nebyla..

Moje tělo slábne a duch upadá,
a brzo ráno ji ve snu opět vidím,
probouzení, jedna a druhá slza padá,
pak obejmout ji zase toužím.

Abych ještě jednou cítil, ten nejkrásnější pocit,
abych aspoň na vteřinu z nicoty procit,
abych už neměl oči jako vodopády,
abych chvíli nelitoval její ztráty.

Svoje sny neovlivnivním,
už se mi jich moc nezdá,
až tu život promarním,
a hloupé tělo už ze sebe víc nedá..

Tak uvidím tě jasně v mysli,
protože jsi vyryta v mém srdci,
vzpomenu si, jak jsme spoli byli,
a budu vědět, že jsem žil i,
že jsem tě miloval.