Motýlí pláč

Nalouce rozkvetlé
co heřmánkem voní
tisíce křídel
motýlů zvedá se...

Jak oblak bílý
k obloze míří
kdosi je vylekal,
když jejich krásou
okouzlit nechal se.

Usedl do trávy
chtěl se jen dívat
náhle vsak uslyšel
tenoučké vzlykání.

Potom se zvedla
motýlí křídla
jen jeden nemůže
něco mu brání.

Motýlku bělásku
proč tolik naříkáš?
Proč slzy roníš
do květů heřmánku?

Nemohu odletět,
srdce mě bolí
můj drahý motýlek
nechce mě k radosti,
nechce mou společnost
tam v říši skřivánků.