Pohřební píseň

Tak opět jsem tě opustit,
vím, někdy jsem i krutý byl,
s tebou jsem mohl sám sebou být,
přesto nechal jsem tě odejít.

Že mi nic není bylo pouhé předstírání
a v noci neklidné bylo moje usínání,
však ani ve spánku nenašel jsme klid,
nechápu, jak mohl jsem ti tolik ublížit.

Ve svých snech jsem umíral,
takovou bolest jsem nečekal,
tolikrát jsme ti ublížil
a stále se s tím nesmířil.

Pořád tě vidím ve svých snech,
ze rtů splyne tichý vzdech,
co stalo se já nemám zdání,
marně tápu ve tmě po tvé dlani.

Ve svých snech jsem umíral,
co jsem to jen udělal?
Noc je tak osamělá a dlouhá,
byla jsi má osudová touha.