Anotace: postupně uzavírám svoje srdce..nebo umírá jedna duše..já nevím
A třeba je tohle špatný sen,
a já se ráno probudím,
otevřu oči a půjdu ven,
prozřu a víc nezbloudím.
Svět bude vonět,
a život bude mít chuť,
utrhnu hebký květ,
a naplním hruď.
Už nebudu špatný,
už nebudu sám,
můj sen je matný,
a dávno se neznám.
Srdce mě bolí,
i slzy zas kanou,
v dnešním světě však,
city jdou stranou.
Jsem tu ztracený,
jen do stínů patřím,
zlomený a zkroucený,
smířený se vším.
Bolest zas přijde,
ani droga ji nezmírní,
má duše zajde,
i cit z ní poslední.
Ať se už probudím,
tohle dál nemůže být,
o lásce jen sním,
a nemůžu bez ní žít.
vsak ono jednou prijde vysvobozeni.. ona nekde je a ceka na tebe.. nebud slepy..
18.05.2010 16:22:00 | dream in emptiness
Kolik takových lidí znám....nejsi v tomhle sám..a pořád věřím, že někoho najdeš, když budeš chtít...
17.05.2010 08:12:00 | padající do neznáma
jo, už se kuwa probuď. ...ale protože tyhle Ti jdou, tak to asi hned tak nebude. čítám, že ještě rok,dva, tři to půjde takto.
16.05.2010 23:01:00 | pamp_elka
otevři oči a najdi někoho, kdo taky sám bloudí... nežij v přesvědčení, že jsi v tom jen sám
16.05.2010 22:34:00 | Lucucu