Brácha

Odešel brácha,
odešel z domu,
v bahně se máchal,
kdy bude konec tomu.

Řekl jsem mu,
že ho mám rád,
zasmál se tomu,
řek na to s*át.

Mamka se snažila,
doma ho zdržet,
v něm se krev vařila,
že nemohl brečet.

Nevím, kde je,
dobře se má snad,
kdes v koutu kleje,
snad nemá hlad.

Křičel a vztekal se,
že tu nechce být,
vydal se po trase,
chce si sám žít.

Nebylo cesty,
jak zabránit tomu,
v slzivém dešti,
odešel z domu.

Pořád je to bratr muj,
stále ho rád mám,
ač na nás kydal hnůj,
chce být v tom boji sám.

Nenechal si pomoci,
vším si chce sám projít,
tápající v bezmoci,
chce svůj smysl najít.

Tak zdar, brácho,
ať se ti daří,
přijď někdy na kafe,
dřív, než bude září.