Kdo ví?

Zvláštní, jak lidé touží po tom,
co nemůžou nikdy mít
a řasy těžknou, jak měsíční svit
ozáří oči, jež nechtějí
nebo nemohou pro mě žít.
Brusinky tvé se zachvějí
a vysloví nahlas to, co já už dávno vím…
ale tys na to přišel až dnes.
V duchu prosím měsíc ať jen sním…
prosím i slunce, zvířata i les!
Vždyť snít o tobě
je vlastně reálnější,
když jsi tak daleko……