Žádná nesvítí pro nás dva....

Slza skanula na mou tvář -
jen poslední krůpěj mé pýchy.
Milionů hvězd jasná zář
dnes odhaluje lidské hříchy.

K temnotě zrak svůj upírám
a objímá mě jen pustá noc.
Tvému hlasu duši otvírám,
vnímám jeho sílu, jeho moc.

Tak kráčíme pod hvězdami
jen spolu, lidem nestačíme,
však tu krásu nad hlavami -
přestože chceme - nevidíme.

Chci vyslechnout Tvé volání,
s Tebou naplnit ten krásný cíl,
po letech marného toulání,
jež zavedlo mě na pokraj sil.

Neotevřeš oči spící,
ani já nemůžu pomoci.
Záři hvězd nahradím svící,
tiše se oddám své bezmoci.

Řekni mi proč hvězdy nepadají z nebe!
Jaká síla všechny na obloze drží?
Jedna svítí pro mě, jiná zas pro Tebe -
proč jsou odděleny tak hlubokou strží?