Mrhání

Mezi prsty protéká
a prší na mé stíny,
už se dávno rozpustily,
jejich cesta daleká,
v každém kroku dva splíny.

Asi nikam nestéká,
jen se tak vypařuje,
třeba ho někdy chytím,
když se nepoleká,
z bot se zuje
-zastaví.

Anebo vyprchá zas
a nechá mě tu oprašovat řasy,
asi už nemrkám,
slaná duše v mráz,
počítá ty časů klasy
-už nemůže.

Asi to o tom tak má být,
jen motat se v místě holém,
každý sám v něm má zbýt,
copak jen pomoct si alkoholem?

Proč tu sedíš?
Proč s někým nejdeš?

Já jsem tu zůstala…