Odraz

Jsem jen mlžný opar v zrcadle,
chyba tohoto světa.
Jsem jen letmý pohled, ústa němá,
v zrcadle, tak divná.

Natahuji bledou ruku,
chladný dotek, když šáhnu na odraz svůj.
Pod očima temné kruhy
a kolotoč se točí dál...

Kolotoč lží, intrik a přetvářky,
kdo k nám mluví bez masky?
Co si vlastně chtěl?
Upálit mě zaživa, zničit mou duši?

Nemocniční bílá mě ve svých rukou svírá,
chladné srdce už mám...
Proč mi jej musí každý kus po kousku brát?
Proč si každý chce s mými city hrát?

Vypadám jako malá porcelánová panenka,
co postaví se do poličky na ozdobu?
A když se rozbije nebo nelíbí,
vymění se za novou?

Začínám se ztrácet v tom,
co vlastně chce...
Ale zašlo to už tak daleko,
že ta nitka mezi námi zůstává.

Chci ti dát sbohem, ale
vím, že mezi námi něco je...

Bohužel,
Jsem ale jen duch v zrcadle,
co tam navždy zůstane...