Nezapomeňte na mě...

Hřbitov oděn v chmurnou šeď,
rosa padá na zelenou měď,
tak slzy andělů na podstavec kanou,
paži si zdobím další ranou,
můj smutek zde až do konce bude,
čepel je už barvy rudé.

Kroky mé mě do hrobky vedou,
s tváří jako zeď bledou, zapaluji svíci,
napůl spící, napůl bdící.
Další nožem kůže párání,
již mě nečeká další svítání.
Šedý večer mění se v černou noc,
tento svět nade mnou ztrácí moc.

Žíly se otevírají,
smysli si se mnou hrají,
sedím v očekávání smrti.
Srdce? Naposledy jako v trní.
V mysli poslední boj.
Oči otevřené a v srdci díra,
má duše hoří jako síra.
Vědomí rychle vadne,
srdce se už zdá být prázdné.
Rány už mě nepálí,
ale smutek lámající skály,
nechce zmizet v dáli.

Konec je něžnému milování,
mizí i můj hněv,
konec je stálému trápení,
hrobkou už voní krev.
Konec je spravedlnosti hledání,
pentagram vyryjte mi na rakev.
Konec je mým rouháním,
nikdo víc neuslyší můj řev.

Tělo chřadne,
uloženo v zemi chladné
...prosím, nezapomeňte na mě