Až se vítr opře stromům do korun

Až se vítr stromům opře do korun
splyneš v souzvuku pěti starých strun
chtěla bych lístkem být
v těch starých strunách znít

a jako slavík nad polem
létat a švitořit koukolem

Zrozená v říši duší z oblaků
šizená dary z něhy bodláků
v neštěstí odfouknutých lístků
nechci být propadlištěm zvyků

a jako stíny v šlépějích titánů
napít se z číše zásluh pohanů

Kde jsou mé sestry a bratři ptačích těl,
i poslední z nich k dálkám odletěl
za jeho křídly slunce se blýská
zfouknutý lístek si po nich stýská

A až se vítr stromům vrátí do ´korun
stanu se souzvukem něčích cizích strun...