Navždy ztravován

Mlátím se do hlavy pěstí,
snažím se zbavit té zlosti,
nenávídím svou hlavu,
a v nenávisti si plavu.

Snažím se zbavit bolesti,
bolesti z vlastního studu,
žal si však cestu proklestí,
a utopí radost v dubovém sudu.

Nenávidím své ruce,
tak ošklivé a slizké,
já nenávidím se tuze,
mé myšlenky mrzké.

Já nenávidím svou tvář,
plnou temnoty a zášti,
jsem notorický lhář,
v bílém ovčím plášti.

Koruna pekla a jablko ráje,
hořící svět,lidi,zvířata,
a já se raduji jak na prvního máje,
a ostatní umírají pomalou smrtí,
ach co se stalo ze mě,
má krustost nekončí.