Propast

Loučka, les, a tichý sráz.
V očích slzy,
Po tvářích jde mráz!
Stojím na té skále v lese
A kolem se ticho nese –
Nikdo na mě nemyslí a já jsem tak nádherně sama –
Nejsem Tvá a nejsem máma,
Na chvíli jsem jen svá a nechci s nikým být –
Jen svou duši zachránit..

Skáču na dno propasti,
Přitom oči zavřené –
Má duše je prokletá,
Mé srdce je zadřené…