NOČNÍ POCIT PRAVDY

Ano ta večerní hodina,
tu spousta lidí ráno proklíná,
když večer pravda, sny a blouznění
se v naší hlavě objeví,
tak často děláme chyby
a ráno říkáme si kdyby, kdyby.

Alespoň já vždy na chvilku,
ráno proklínám tu noční hodinku,
kdy nechovala jsem se zbaběle
a otevřela jsem se vesele.
A pak ráno zbytá realitou
uvědomím si chybu svou,
že přehnala jsem své výlevy
a mluvila pravdu chvílemi.

Vždy večer vše jasné zdá se být
a tak mám odvahu o tom promluvit.
Mám pocit, že to musím říct,
že musím to všem objasnit!
Ale je to ta noční vteřina,
kterou každý z nás ráno proklíná.

Budu se muset snažiti,
večerních promluv se zbaviti.
Nebo to dopadne nemile
a skončí to u pár promile,
kterými budu chtít zamezit
tomu pocitu pravdy - parazit!

Nebudu přece tak zbabělá,
abych ten strach hned zapila.
Musím se čelem postavit
a všechno zpříma napravit!
Snažit se chovat rozvážně,
však se pravda i tak ukáže!

A už tu nebude to kdyby,
už nebudu dělat ty noční chyby.
Nebudu mít strach se podívat
zpět do noci prázdné, beze ztrát.
Ale bude tak vše jistější?
Budu pak toho rána šťastnější?