Strach

Svět jde do háje,
já jdu s ním,
svět pláče,
pláču s ním,
bojím se,
že stratím nejbližší,
bojím se smrti?
To vám nepovím.
Bojím se, že ztratím mámu,
tu, co mi život dala,
tu, co je pro mě nejdůležitější,
bojím se, že ztratím tátu,
toho, co mě naučil,
že život není procházka růžovým sadem a nic není zadarmo,
bojím se, že ztratím ségru,
co k ní napsat? Ségra prostě.
Lidé umírají,
často o tom taky sním,
sebepoškozování, už jsem ozkoušela,
uchlastat se pokusila,
všechno marně,
furt sem píši.
Dejchám tenhle vzduch,
bojím se všeho,
často pláču,
někdy to v sobě držím,
říkám nic, přitom mnoho.
Většina to taky zná.
Nevím, co bude dál,
snad jen,
aby to bylo snesitelné a jakž takž vyžitelné....