Má existence
Má existence
ryba co nekouše
zalapala po dechu
a nechytla se na háček
dalšího dne
nadále zůstává
ve své temnotě
její plán je jednoduchý
ležet a jen být
Dívám se na ní
jizvy jí vytvářejí
jakousi mapu do míst
kam bych nechtěl jít
znovu
se podivuji nad křehkostí
jejích pevných složek
chci jí obejmout
ale nemám ruce
čas
nebo jen sílu ...
Má existence usíná
cítím její obavy ze snů
je mi jí líto
zlobím se na ní
chci odejít
ale nemám nohy
nebo jen ...
Komentáře (1)
Komentujících (1)
Doporučit
Tisk
nepraštíš-li mne přes prsty, dovolím si tady takovou myšlenku, ke který mě tahle báseň nakopla, ačkoli se jí úplně přímo netýká... trochu mě to přijde na krizi - snad celý týhle generace okolo třiceti/pětatřiceti let (protože, když koukám kolem sebe, je to všude podobný), jakobychom už všechno inovativní z nás odevzdali, vyčerpali se a neměli žádnej další optimismus v záloze, jenom tu přežívací setrvačnost - zlepšování se, ale jen na klíček a v drážce... nevim, čím to je... většina lidí v mým věku (a já) prostě neni nějak zvlášť šťastná na světě... něco chybí, něco se nám stalo - všem? tolika lidem? ...a generaci před náma se to nestalo? uměli to řešit a my neumíme? ...neznám odpověď
ale, neni to pravdivej pocit - to nejlepší teprve musí přijít... asi po nějaký reorganizaci, v sobě, až si uvědomíme kudy k tomu, co chceme
já nevim, plácám blbosti, hrušky, jablka, pojmy, dojmy, stává se mi to
ta báseň je v každým případě roznětka pro myšlenky
01.08.2010 03:06:00 | drsnosrstej kokršpaněl