Nic II.

Najednou probuzen
ráno do srdce
žádná krev z něho mi neteče
toulám se osamocen
sám v noci
temné jak samotná hlubina
jejího srdce

jsem slepý
nevím kam jen jít
bloudím v minulosti
tam kde jsou staré fotografie
vystavené v jednom muzeu

den co den
procházím se po měsíční krajině
chybí mi dívčí objetí
ta vůně vlasů
ve kterých jsem se topil
jen jediný večer
tu noc kdy bouře přicházela

sedím doma
ztracen ve knihách…

pravda mého světa
vidím samou temnotu
kolem sebe
slyším někoho v dáli
za dveřmi
v nicotě

co může za nimi být?