Hejno holubů

nad zvonicí kostela
bez ostychu hejno holubů
vkládá ráno do perutí

tak rád bych vstal
na dva prsty rohlíku
vyhodil bych ke slunci v okenních tabulích

a jen se díval

na ladné šíje holubic
do nichž vítr vyfoukal říčku

a s deltou v podkřídlí
prošel bych krajinou prostých per
paví vznešeností

jen tak
v těžkém zapomnění
na betonovou mohylu
včerejších přešlapů

na chodníku
bez ostychu hejno holubů
vkládá tíseň města do zobáků

odlétají
dívej