Odraz v jezeře

Již pozdě je pozdě má osamělá krásko,
vždyt hvězdy pyšně již po hladině jezera se toulají
a odrazem na nebi svět matou.
Tam bloudí s písní, jež v tichém zadumání příběhy praví,
slyšíš je ač tiše ji šeptají?
Píseň co mezi pavučiny padá.

To osamělé tóny piána má krásná paní,
tóny piána co v dáli nocí tančí.
Tak zavři oči a usni spánkem,
který před tesknou, bledou září chrání
a Tvou duši před ní skrývá.

Tam až smíš na křídlech se vznést,
či v tiché společnosti hvězd,
na skryté pohledy snílků,
jež v jezeře, třebaže jen na chvilku,
stihli nebe s hladinou si splést.

Probuzena ze zapomění, zříš...

Co je na snech tak opojné?
To bez víry nikdo nepochopí...