Strach

Sedím tu sama v záři svíček
a ptám se tmy, která mnohé ví
kam zmizel můj černý andělíček
zdali mi tiše odpoví.

Proč jen mám strach.

Kdybys byl jako jiní vrstevníci
v klidu bych seděla a věřila jen
že kouříš sparty, někde piješ slivovici
a užíváš slunečný den.

Však ty i jiné záliby míváš
při kterých se mnohým špatně udělá
když jizvy na rukou si skrýváš
však jizva v duši rozpálená doběla.

A já mám strach.

Ty již několik dní se neozýváš
kde touláš se, kde bloudíš
bojím se, že se v tmách někde skrýváš
a svoje slzy tiše roníš.

Že v tmách padají na zem slzy
a kapky krve na rukou ulpívají
že tvá slova: Uvidíme se brzy!
si potichu do vánku vyprchají.

A já mám strach.

Mám strach, že už tě nikdy neobejmu
že co pro mě znamenáš neřeknu více
že v odpověď zašeptám: Nezapomenu
při zapalování pohřební svíce.

Mám tě ráda, můj milý Qurte
jsi jedním z mála, jehož život bych vyměnila
i když bylo by to jistě kruté
já místo tebe bych se do pekla vypravila.

Mám o tebe strach.

Tak jen ozvi se a řekni, že je to klam
jen zlá předtucha, co zase zmizí
řekni jen, že chtěl jsi být na chvíli sám
že moje obavy tě vážně mrzí.

Zažeň můj strach!!