znásilněná

Cítí na sobě,
puch tvého spermatu,
Cítí na sobě,
slizkost tvých slin.
Cítí,
jak tvá krev,
se jí nahotou propíjí k srdci,
a taky Cítí,
jak jí chladem,
od rtů vstoupá dým.

Ale zrovna teď,..
..teď už zas necítí.

Teď už jen slyší,
klapot tvých botů,
a zběsile v sobě,
krotí svůj hněv.
Je jí to však k ničemu,
úplně k hovnu,
stejně tam chcípne,
jak prašivý pes!