Měsíční muž

Vidíš ty blesky na louce
ten svit a hvězdné mření?
To měsíční muž divoce
křepčí v svém vytržení.

Jak stříbro se mu na kštici
nebeská rosa leskne
a květy v spršce zářící
zpívají písně teskné.

Rosa se perlí v třpytu hvězd
a zvonce květin znějí
a zem poslouchá jejich zvěst
a tone v beznaději.

Měsíční muž se usmívá,
i když ho trápí, mučí
stále víc touha trýznivá
vzít slunce do náručí.

Tak jeho duše po léta
se marně vzpíná k dáli
v bolný zpěv květů zakletá
a ujařmená žaly.

Jeho stesk v travách šelestí
a háje tonou v pláči,
když na křídlech své bolesti
s osudem smířen tančí.