Vrchní soud

Sedím sama tiše a tupě
hledím do prázdna soudní síně.
Nedostává se mi myšlenek,
natož slov...
Jsem sama sobě soudcem
i porotou.
Nad nedopsaným sloupcem,
nad konečným verdiktem
nejsem schopna obhajoby,
co by za něco stála,
ani té, co za nic nestojí.
Na to výmluva není.
Obžalovaná přiznala vinu,
ale nic neprovedla.
Vyjádřila lítost pro zmírnění trestu,
neutichajících jízlivých připomínek svědomí,
kauza se promlčí.
Zproštěna viny...